Výtvarné řešení scén loutkového divadla
a zejména divadelních loutek mají svá specifika. Divadelní loutka je většinou zjednodušená napodobenina člověka nebo zvířete bez zbytečných drobností, ale s důrazem na její charakter v dané divadelní hře.
Důležitá je také velikost loutky, která je určující nejen ve vztahu k divadelní scéně a velikosti jeviště, ale také jeho vzdálenosti vůči hledišti divadla, úhlu pohledu diváka, počtu loutek a jejich pohybu na scéně v jednotlivých obrazech.
I disproporce divadelních loutek jsou různé. Starší loutky kočovných loutkářů často dodržovaly poměr hlavy k postavě přibližně stejný jako u dospělého člověka (1:8), u pozdějších loutek je zdůrazňována hlava loutky až do poměru 1:3, kdy tato velikost dává možnost více charakterizovat postavu jeho obličejem.
Důležitou součástí loutky bývá také kostým, který rovněž přispívá k charakteru jednotlivých divadelních postav.
Různý technologický postup při výrobě loutek, ale i odlišné vlastnosti materiálů umožňují výtvarníkovi zvolit dle požadavků režiséra osobité výtvarné řešení loutky pro danou divadelní inscenaci. Základním předpokladem kvalitního loutkového divadla je dobrá ovladatelnost ve vodění loutky loutkařem. S inscenačním záměrem bezprostředně souvisí i výběr zvoleného typu budoucí loutky (marioneta, javajka, maňásek, plošná loutka apod.)
Základní typy loutek podle vedení loutky:
A) loutky vedené zhora (Marioneta)
B)loutky vedené zespoda (maňásek, Javajka)
Je nutno přiznat, že loutkové divadlo dnes podléhá určitým předsudkům,
že je snad určeno pouze dětskému publiku. Loutkářské umění je
však blízké a přitažlivé i pro dospělého diváka. Zatímco dítě ocení loutkové představení,
kde loutka téměř dokonale ztělesňuje atmosféru i charakter postavy,
se dospělý dokáže pobavit a získat patřičný zážitek už z harmonie animace loutky s jejím charakterem i hlasovým projevem.
I přesto je loutka stále spojována především s potřebou a láskou dětí
a bezpochyby je jedním z milých prostředků k rozvoji dětské duše,
fantazie, řeči a myšlení.